Historie Kopečkové pouti

Kolovratská vrchnost, které tehdy patřil kromě Rychnova také Kyšperk, dala vystavět na Kopečku nad městem roku 1714 na místě dosavadních misionářských křížů malou kapličku sv. Jana, která se stala poutním místem pro četná procesí. Již roku 1714 se konala první svatojánská pouť a městská rada se tehdy usnesla dáti muzikantům za vítání přicházejících procesí kopu míšeňských grošů. Z dalších účtů je patrno, že muzikanti byli odměňováni rejnským zlatým za muzicírování v předvečer svátku sv. Jana.

Hrabě Jan Václav Breda dal tehdejší kolovratskou kapličku rozbořit a na jejím místě postavit v roce 1734 nynější kapli. Pověst vypráví, že ku stavbě bylo použito kamene ze zřícenin na hradisku a že městští sousedé při stavbě láskovali, tj pomáhali zdarma. Jejím stavitelem byl italský mistr Donat Theodor Morazzi. Za dva roky byly ke kapli přistavěny ambity, aby poutníci byli chráněni před nepohodou. V ambitech prý poutníci i nocovali. Tehdy byla také vysázena lipová alej podél cesty od města po hřebenu Kopečka ke kapli. Ze šesti zvonů kaple byly za okupace v roce 1742 čtyři zabaveny pro válečné účely.

Podle vzoru pražských svatojánských poutí byly v předvečer sv. Jana i v Kyšperku vypouštěny na řece ohňostroje. Později byly přeneseny na náměstí. Bývaly zahajovány lampónovým průvodem s hudbou, za střelby hmoždířů z Kopečka do města. Hudba šla v čele a hrála zastaveníčka u všech obrazů a soch svatých. Na pouť sem přicházelo i mnoho procesí německých, poněvadž jich však bylo méně než českých, byla pro jejich kázání ponechána kaple, zatímco česká kázání probíhala v ambitech. Počet německých procesí se však postupně zmenšova, až v roce 1860 přišlo poslední. Na vině mohl být tehdy již klíčící oboustranný nacionalizmus.

Městská kronika psaná Antonínem Krčmaříkem uvádí, že "pouť svatojánská bývala mnohem slavnostněji oslavována než dne (myšleno kolem r. 1930), ač ještě hojně návštěvníků sem se dostavuje i v dnešní době" a pokračuje: "Před poutí všechny domky ve Svatojánské ulici se poopravují, nově natírají, by vítaly tak četné poutníky. Večer před sv. Janem na dané znamení z hmoždířů se rozzářilo každoročně celé město v tisících světel, nebyl jediný domek neosvětlen, mnohá okna ozdobena bývají průstivnými obrazy. Nyní je osvětlení jen ojedinělé. Za soumraku ubírá se průvod s hudbou a lampiony z aleje do města, kde u každého obrazu sv. Jana neb sv. Václava hudba koncertuje. Na večer přichází sem hojně lidí z blízkého okolí. Druhý den viděti bylo z Kyšperka, kde od časného rána hlučno bylo, přicházeti procesí z Písečné, Nekoře, Českých Petrovic, Těchonína, Dolní Dobrouče, Hnátnice. Procesí takto vítána byla s hudbou a cechovními prapory. V předvečer pouti pouští strážník ohňostroje, což přivábí též hojně i místních občanů. Dříve krámy stavěny byly v aleji (tj. Svatojánská ulice), kde stál jeden vedle druhého tak těsně, že velmi těžko bylo lze se zde protlačiti. Z důvodů bezpečnostních zakázáno v dobách posledních stavěti v aleji krámy, které dnes přemístěny jsou na náměstí a v ulici Komenského. Bývá zde tolik různých atrakcí (zvěřinec, cirkus, kolotoč, střelnice, houpačky, panoptikum aj.), že náměstí je plně vyplněno. Na týž den mívá snad každá rodina hosta, který se těší na hlučný ten život v městě našem".

Dne 17. 5. 1936 bylo slaveno 200. výročí konání Kopečkových poutí. V sobotu tak byla osvětlena všechna okna jako kdysi, městem šel průvod s hudbou, následovalo pouštění rachejtlí a koncert. V neděli navštívilo město mnoho lidí, konaly se slavné služby Boží na Kopečku, kázání a následoval na náměstí velký mumraj s mnoha atrakcemi. Že to Kepečková pouť neměla vždy lehké a politická situace zasahovala i do jejího konání, je zřejmé z jednání rady MNV dne 16. 3. 1959, kde se rozhodlo, že je nutné potlačovat její církevní ráz, podobně jako se stalo v Ústí nad Orlicí.

Původní smysl pouti ustoupil v dnešní době do pozadí a pouť je dnes pro většinu obyvatel pouze rozsáhlým komerčním podnikem přitahujícím tisíce lidí. Staletá tradice Kopečkové pouti slouží spíše jako dostaveníčko přátel a rodáků, kteří se sejdou z daleka široka aspoň jednou do roka, a prokazuje tak svoji životnost i v dnešní době. Její význam pro město je však spíše propagační a méně hospodářský.

Čerpáno z knihy: Město Letohrad/Kyšperk 1308-2008

Kulturní centrum Letohrad

Václavské nám. 77

561 51 Letohrad

IČO: 70964891

tel.: 465 622 092

e-maily: info@letohrad.eu, muzeum@letohrad.eu, kultura@letohrad.eu, knihovna@letohrad.cz


Ředitel:
Jaroslav Moravec
tel.: 465 622 255
e-mail: jaroslav.moravec@letohrad.eu

Dnes je

Svátek má :

Z naší fotogalerie

Zámek Radnice